Volby z června a července 1913 změnily rozložení sil českých stran ve prospěch takzvaného „pokrokového bloku“ zahrnujícího nově vzniklou Lidovou stranu pokrokovou (vzniklou sloučením mladočeských lidovců a pokrokářů), Agrární stranu a autonomistickou (českou) sociální demokracii. Německou politiku na sněmu ovládala dosud nejsilnější Deutschfortschrittliche Partei, neboli němečtí pokrokáři. Sněmu opět předsedal hrabě Otto Serényi, pozice místopředsedů obsadili Jan Žáček a Josef Jelinek. Hlavní téma jednání opět představovala především sanace zemských financí. Český „pokrokový blok“ potřeboval pro schválení vlastního návrhu podporu německých stran, kterou musel od Němců vykoupit řadou ústupků v oblasti hospodářské i jazykové. Vznikl také takzvaný permanentní sněmovní odbor, který měl řešit veškeré národnostní otázky. Konečný plán záchrany rozpočtu nakonec počítal především se zavedením zvláštních daňových přirážek, které měly pomoci umořit značnou část zemských dluhů. Mimo tyto otázky řešil sněm také obvyklou agendu spojenou s budováním a údržbou zemské infrastruktury, řešení zemědělských otázek a dalšími záležitostmi lokálního rázu. Poslední zasedání proběhlo 28. února 1914. Vypuknutí první světové války přerušilo práci sněmu a ten se již nikdy nesešel. Ústava nově vzniklého Československa pak zemské sněmy zrušila také de iure. Sněmovní období začalo 16. června 1913 a poslední zasedání se odehrálo 28. února 1914. Sněm fakticky zanikl se vznikem Československa, byť teoreticky jeho volební období mělo skončit nejpozději 16. června 1919.