Galerie médií

Józef Dostal

Amand hrabě Kuenburg (1863)

Tablo slezských zemských poslanců 1863 – zadní strana se jmény zobrazených.

Tablo slezských zemských poslanců 1863

Tablo slezských zemských poslanců 1903–1909

Ferdinand z Lobkowicz

Jiří Kristián z Lobkowicz

Karl (Carlos) Auersperg

Karl (Carlos) kníže Auersperg

Karl (Carlos) kníže Auersperg

Adolf Auersperg_

Adolf Auersperg

Adolf kníže Auersperg

Edmund hrabě Hartig (1812–1883).

Edmund hrabě Hartig

Albert hrabě Nostitz-Rieneck

Albert hrabě Nostitz-Rieneck

Karl hrabě Rothkirch-Panthen (1807–1870)

Karl hrabě Rothkirch-Panthen

Albert hrabě Nostitz-Rieneck

Karel Findinský (1833–1897)

Poslanci v Kutné Hoře.

Prozatímní Národní shromáždění 1945

Prozatímní Národní shromáždění 1945

Interiér jednacího sálu Poslanecké sněmovny Národního shromáždění Republiky československé (20. léta 20. století).

Interiér jedné z kanceláří v Poslanecké sněmovně Národního shromáždění Republiky československé (20. a 30. léta 20. století).

Interiér budovy Poslanecké sněmovny Národního shromáždění Republiky československé (v Rudolfinu; 20.-30. léta 20. století).

Předsednictvo Ústavodárného Národního shromáždění 11. března 1948.

Nové sídlo Prozatímního národního shromáždění v budově zrušené pražské burzy.

Pohled na pražskou burzu, pozdější sídlo Prozatímního národního shromáždění (30.-40. léta 20. století).

Nové sídlo Prozatímního Národního shromáždění (1946)

Novoroční audience předsedy Prozatímního Národního shromáždění Joži Davida u Edvarda Beneše (1946).

Předsednictvo Prozatímního Národního shromáždění 8. května 1945 v nové budově parlamentu na Václavském náměstí.

Volba Edvarda Beneše prezidentem v roce 1945

Banket na počest Národní skupštiny Království SHS (1922).

Interiér pracovny v poslanecké sněmovně Rudolfina.

Antonín Hajn (1868–1949)

Pohled na sochu T.G. Masaryka (autor Jan Štursa) v poslanecké sněmovně v Rudolfinu,

Agrárník Bohumír Bradáč (1881–1935) na vojenské přehlídce s T.G. Masarykem (1933).

Představitelé československého státu na pohřbu T.G. Masaryka v září 1937.

Rudolf Mlčoch (1880–1948)

Prezident Edvard Beneše na navštěvě v Senátu Národního shromáždění Republiky Československé 1. ledna 1936.

Volba Edvarda Benešem prezidentem republiky 18. prosince 1935.

T.G. Masaryk a místopředseda senátu Mořic Hruban (s kloboukem v ruce).

T.G. Masaryk s předsedy obou parlamentních komor a předsedou vlády u příležitosti 15. výročí vnzniku ČSR 28. října 1933.

Volba prezidenta republiky 24. května 1934.

Volba prezidenta republiky a Masarykův slavnostní slib 24. května 1934.

T.G. Masaryk před volební místností 1929.

Přededseda senátu Mořic Hruban (1927).

Volba prezidenta republiky 27. května 1927.

Slavnostně vyzdobené Rudolfinum, sídlo poslanecké sněmovny (1927).

Listopadové volby do poslanecké sněmovny i senátu 1925.

T.G. Masaryk a Mořic Hruban

F. Tomášek a V. Donát (1924)

Volba prezidenta republiky 1920

Předseda poslanecké sněmovny František Staněk, předseda senátu František Soukup a předseda vlády Jan Malypetr u T.G. Masaryka (1934).

Jan Malypetr a Tomáš G. Masaryk (1933).

Rudolfinum – sídlo Poslanecké sněmovny Národního shromáždění Republiky českolsovenské.

Pohled do pléna poslanecké sněmovny v pražské Rudolfinu ve 20. letech 20. století.

Pohled na předsednictvo poslanecké sněmovny v Rudolfinu.

Mořic Hruban (1862–1945)

Václav Klofáč u prezidenta Masaryka (1933).

František Udržal řeční v Bratislavě 4. či 5. února 1919.

Ministerští předsedové Karel Kramář a Vlastimil Tusar.

Edvard Beneš řeční v Revolučním národním shromáždění 30. září 1919.

T.G. Masaryk v Revolučním národním shromáždění 28. října 1919

Oznámení Národního shromáždění Emilu Háchovi o jeho zvolení prezidentem republiky (30. listopadu 1938)

Odhalení sochy T.G. Masaryka v zasedacím sále poslanecké sněmovny Národního shromáždění v Rudolfinu (1922)

Poslanci a senátoři československé sociální demokracie na jejím sjezdu 10. ledna 1922.

Členové předsednictva poslanecké sněmovny a senátu při pohřbu Vlastimila Tusara (Václavské náměstí, 1924)

Skupina poslanců a senátů na pohřbu Aloise Rašína (1923)

Vedení poslanecké sněmovny a senátu (1922)

Vedení poslanecké sněmovny a senátu u prezidenta Masaryka na Pražském Hradě (1921)

Václav Donát

Klub českých sociálnědemokratických senátorů (1924)

Příjezd T.G. Masaryka do starého sněmovního domu (nové radnice) v Brně (1921)

Volby 1920

Volby Národního shromáždění 18. dubna 1920

Volby do senátu 1920

Poslanci Revolučního Národního shromáždění na Pražském Hradě 18. listopadu 1918

První den zasedání Revolučního národního shromáždění skončil…

Budova někdejšího českého sněmu v Thunovském paláci na Malé Straně v Praze

Poslední zasedání v Thunovském paláci

Idyla ve staré sněmovně (1920)

Požár Hofburgu 31. října 1848

Půdorys tzv. Zimní jízdárny ve vídeňském Hofburgu, v níž byl v červenci 1848 zřízen (vyznačeno) zasedací sál říšského sněmu.

František Stratil

Tablo poslanců slezského zemského sněmu 1896–1902

Sídlo Revolučního národního shromáždění v Thunovském paláci na Malé Straně v Praze (18. 11. 1918).

Jednací sál Revolučního národního shromáždění.

Český zemský sněm, jednací sál sněmovny (1918).

Nová budova říšské rady, zasedací sál poslanecké sněmovny.

Nová budova říšské rady.

Nová budova říšské rady, zasedací sál poslanecké sněmovy (cca 1917).

Nová budova říšské rady, tzv. Sloupová síň.

Nová budova říšské rady, jednací sál poslanecké sněmovny (cca 1917).

Nová budova říšské rady—jedna ze zasedacích místností poslanecké sněmovny (cca 1917)

Budova nové říšské rady, zasedací sál rozpočtového výboru (cca 1917).

Hugo Salm-Reifferscheidt-Raitz (1803–1888)

Zvonek předsedajícího slezského zemského sněmu

Česká obstrukce říšské rady 1900

100 let Kroměřížského sněmu (1848–1948)

100 let Kroměřížského sněmu (1848–1948)

Kroměříž (cca 1840) – detail centra města

Kroměříž (cca 1840)

Pohled na Kroměříž

Tzv. Svatodušní program předlitavských Němců (1899)

Plodná práce mladočechů v parlamentu (Rašple, 1. 7. 1900)

Die Lärmscenen der Obstruktion im österreichischen Parlamente / Hlučné scény obstrukce v rakouském parlamentu (Das interessante Blatt, 14. 6. 1900).

Dobová pohlednice s předměty (puklice, píšťalky, řehtačky apod.), které byly použity při obstrukční noci 8. června 1900.

Josef Herold (1850–1908)

Jungczechische Nationalhelden / Mladočeští národní hrdinové (Glühlichter, 5. 7. 1900)

Rašple, 1. 10. 1900

U hodináře Koerbera (Rašple, 1. 8. 1900)

Vašek nešika (Rašple, 1. 7. 1900)

Jan Herben (1857–1936)

Tomáš G. Masaryk (1850–1937)

Alois Rašín (1867–1923)

Josef Maria Baernreither (1845–1928)

Josef Kaizl (1854–1901)

Franz Thun (1847–1916)

Václav J. Klofáč (1868–1942)

Dostávají zaslouženou velikonoční „pomlázku“ (Šípy, 10. 4. 1897)

Antonín Rezek (1853–1909)

Ernest von Koerber (1850–1919)

Ministergedränge / Ministerská tlačenice (Glühlichter, 1. 2. 1900)

„Ministr krajan“ vypomáhá, aby stroj dobře jel (Šípy, 27. 1. 1900)

Těžký porod vlády Körbrovy (Šípy, 20. 1. 1900)

Ministerský předseda Manfred hrabě Clary-Aldringen (1852–1928) s manželkou Franciskou.

Ejhle, jak se dá nasytit vlk, aby koza zůstala celá (Šípy, 14. 10. 1899)

Karl Renner (1870–1950)

Jednání VII. sjezdu rakouské sociální demokracie v Brně 1899 (Neue Glühlichter, 29. 9. 1899) – pohled č. 2

Jednání VII. sjezdu rakouské sociální demokracie v Brně 1899 (Neue Glühlichter, 29. 9. 1899) – pohled č. 1

Antonín Hajn (1868–1949)

Osvěta lidu (30. 10. 1897)

„Český“ sociální demokrat (Šípy, 3. 4. 1897)

Ten socialistický pytel štěstí (Šípy, 6. 3. 1897)

Tablo českých poslanců 1897 – 4. část (Světozor, 23. 4. 1897)

Tablo českých poslanců 1897 – 3. část (Světozor, 16. 4. 1897)

Tablo českých poslanců (velkostatkářů) 1897 – 5. část (Světozor, 7. 5. 1897)

Tablo českých poslanců 1897 – 1. část (Světozor, 2. 4. 1897)

Tablo českých poslanců 1897 – 2. část (Světozor 9. 4. 1897)

A zase souboj (Šípy, 9. 10. 1897)

Scheinparlament / Zdání parlamentu (Neue Glühlichter, 21. 7. 1898)

Butyka uzavřena (Šípy, 14. 5. 1899)

Hon na „škodnou“ (Šípy, 4. 3. 1899)

Stanislav Kubr (1862–1908)

Sociálnědemokratická karikatura akcentující závislost českých „národních dělníků“ na mladočeších (Rašple, 1. 12. 1900)

Národní dělníci, hračka pro německé a české fabrikanty (Neue Glühlichter, 26. 5. 1898)

Der Staatsschiff in der Wüste / Loď státu na poušti (Neue Glühlichter, 18. 8. 1898)

Vzor „elektrického konduktora“ (Šípy, 11. 3. 1898)

Viktor Dyk: Prosinec

Demonstrace v Praze 1897

Luděk Marold: V Praze 30. listopadu 1897 (Světozor, 10. 12. 1898)

Aus! – oder_ Die Banda geht ham! / Ven! – aneb: Banda jde domů!

Portrét Julia hraběte Falkenhayna (1829–1899), autora změny jednacího řádu poslanecké sněmovny 1897

Policie vynáší vyloučené poslance z parlamentu

Německý univerzitní profesor vrhá se s nožem na poslance Březnovského (Kurýr, 26. listopadu 1897).

Mistr Vereščagin v cislajtánském parlamentě (Šípy,13. 11. 1897)

President na útěku (Šípy, 30. 10. 1897)

Vor’m Parlament / Před parlamentem

Gehst D‘ net aussi! / Ty (hlavně) nechoď ven! (Kikeriki, 7. 11. 1897).

Vůdci sjednocené německé opozice (1897)

Kinematograf „zářící kultury“

Z bouřlivé noci ze dne 26. na 27. října

Řádění obstrukčníků… (Pražský illustrovaný kurýr (7. listopadu 1897)

Auszug und Heimkehr des Parlamentariers in der Zeit der Kilometerreden / Poslancův odchod a návrat domů v čase kilometry dlouhých řečí (Kikeriki 11. 11. 1897)

Otto Lecher na dobové pohlednici

Německonacionální poslanec Otto Lecher

Karl Hermann Wolf

Dobová pohlednice s tématem souboje ministerského předsedy Badeniho s „všeněmcem“ K.H. Wolfem zastupujícím český Trutnov.

Was beim Parlament – auf die Postament‘ jetzt als Monument – man hinaufstell’n könnt‘ / Co by se teď u parlamentu mohlo postavit na podstavce jako monument. Kikeriki (14. října 1897)

Badeni’s Führung / Badeniho řízení. Karikatura z časopisu Neue Glühlichter (8. května 1897) ukazuje těžkosti Badeniho koaliční vlády v parlamentě po vydání jazykových nařízení o vnitřní úřední češtině.

Němečtí „anarchisté“ kácí svůj „Vendomský“ sloup. Karikatura mladočesky orientovaného časopisu Šípy (29. května 1897) tematizuje útoky německých liberálů na jimi kdysi postavený „sloup“ rakouského parlamentarismu.

Badeni’s Dienstmann / Badeniho posluha. Karikatura z Neue Glühlichter (10. června 1897) akcentuje problém Badeniho vlády s abesentující podporou ze strany rakouských Němců. Problém by mohla vyřešit podpora ze strany dolnorakouských křesťanských sociálů Karla Luegera.

Franz Scharschmid von Alderstreu

Franz Scharschmid von Adlerstreu (1800–1887)

Ignacy Swiezy

Józef Kożdoń

Heinrich Larisch-Mönnich

Heinrich Larisch-Mönnich

Heinrich Larisch-Mönnich

Heinrich II. Larisch-Mönnich

František Stratil

Jerzy Cienciala

Johann I. Larisch-Mönnich, slezský zemský hejtman

Budova slezského zemského sněmu (historická podoba).

Budova slezského zemského sněmu

Johann I. Larisch-Mönnich

„Reformované“ rakouské volební právo

Jak táhli na Prahu!

Mapa volebních okresů v českých zemích 1907.

Mapa volebních výsledků 1897 v Předlitavsku

Mapa volebních výsledků 1897 v Předlitavsku

Politický příštipkář

Badeniho velikonoční vajíčko

Začátek románku

Pak ho nemají dávat v obžalobu

Různé dojmy

Břetislav a Jitka.

Moravské místodržitelství

Zelný trh v Brně

Dominikánské náměstí (cca 1780).

Emanuel Dubský z Třebomyslic (1806–1881)

Adalbert Widmann (1804–1888)

Hugo Salm-Reifferscheidt-Raitz (1803–1888)

August Wenzliczke (1814–1891)

Adalbert Widmann (1803–1888)

Adalbert Widmann (1804–1888)

Adalbert Widmann (1804–1888)

Benedikt Korčian (1840–1912)

Václav Perek (1859–1940)

Felix Vetter von der Lilie (1830–1913)

Hugo Fux von Volkwarth (1844–1907)

Otto Jan Serényi (1855–1927)

Otto Jan Serényi (1855–1927)

Hugo Karel Salm-Reifferscheidt-Raitz (1803–1888)

Hugo Karel Salm-Reifferscheidt-Raitz (1803–1888)

Zasedací schéma moravského sněmu (1885)

(Nový) moravský zemský sněm – dnešní stav.

(Nový) moravský zemský sněm

(Nový) moravský zemský sněm

(Nový) moravský zemský sněm

(Nový) moravský zemský sněm

(Nový) moravský zemský sněm

(Nový) moravský zemský sněm

Zasedací pořádek moravského zemského sněmu v jednacím sále místodržitelství (1861)

Moravské místodržitelství na Moravském (dříve Joštově) náměstí

Sídlo C. k. místodržitelství na Moravě na brněnském Moravském náměstí

Reduta na brněnském Zelném trhu (2. polovina 19. století)

Reduta na brněnském Zelném trhu

Reduta na brněnském Zelném trhu (1827)

Petr Chlumecký: Co jest sněm

Starý zemský/stavovský dům na Dominikánském náměstí v Brně – dnešní stav

Starý zemský/stavovský dům na Dominikánském náměstí v Brně (dobová pohlednice)

Starý zemský/stavovský dům na Dominikánském náměstí v Brně

Starý zemský/stavovský dům na Dominikánském náměstí v Brně (dobová pohlednice)

Historický pohled do jednoho z nádvoří Starého zemského/stavovského domu.

Starý zemský/stavovský dům na Dominikánském náměstí v Brně

Starý zemský/stavovský dům na Dominikánském náměstí v Brně

Zasedací sál říšského sněmu ve Vídni (tzv. Zimní jízdárna v Hofburgu)

František Ladislav Rieger (1818–1903)

Zasedací schéma říšského sněmu v Kroměříži

Karikatura poslanců debatujících o zrušení šlechtictví

Poprava vrahů ministra Baillet de Latour

Zavraždění ministra války Theodora Baillet de Latour 6. října 1848

Uherská deputace v rakouském říšském sněmu

Pochodňový průvod 24. září 1848 ve Vídni k poctě Hanse Kudlicha, “osvoboditele rolníků”

Hans Kudlich (1823–1917)

Franciszek Smolka (1810–1899)

Antonín Strobach (1814–1856)

Slavnostní zahájení říšského sněmu arcivévodou Janem

Slavnostní příchod arcivévody Jana k zahájení říšského sněmu

Průvodce pamětihodnostmi Vídně 1848

Dobová alegorie na rozpuštění říšského sněmu

Dobývaní Vídně v říjnu 1848

Dobývaní Vídně v říjnu 1848

Pohled do tzv. Zimní jízdárny Hofburgu

Pohled do tzv. Zimní jízdárny Hofburgu

Velké náměstí v Kroměříži

Kroměřížský zámek—sídlo říšského sněmu 1848/49

Vstupenka pro veřejnost do sněmovny.

Momentka z volební místnosti

Zasedací schéma říšského sněmu v Zimní jízdárně Hofburgu

Sociální nerovnost volebního práva

Ženy v revoluci 1848

Květnová revoluce 1848 ve Vídni (barikáda na Štěpánském náměstí)

Vyhlášení Pillersdorfovy dubnové ústavy.

Franz von Pillersdorf (1786–1862)

Nová budova říšské rady—zasedací místnost rozpočtového výboru poslanecké sněmovny

Karikatura inovovaného (připojení V. všeobecné kurie) kuriového systému, který přes všechny nedostatky ve volbách 1897 umožnil, aby ve sněmovně poprvé zasedli i zástupci dělnictva. Karikatura dobře odráží nerovnost volebního práva. Odvrácenou tváří reformy reagující na masové hnutí za všeobecné volební právo však byla další sociální a národnostní radikalizace poslanecké sněmovny.

Od počátku 90. let docházelo k obstrukcím v rakouských zákonodárných sborech. Jedním z vrcholů byla násilná německá obstrukce z listopadu 1897. Rvačky a násilí tehdy poutaly pozornost celé Evropy, dokladem je tato francouzská karikatura.

Reforma volebního práva z roku 1906/07 měla k rovnosti a všeobecnosti stále daleko. Vyloučeny zůstávaly z volebního práva výslovně ženy; sociální rovnost pak provázela národnostní nerovnost, kdy docházelo k výraznému preferování německých a polských voličů, resp. poslanců. Tato nerovnost byla daní za podporu Němců a Poláků při schvalování reformy.

Badeniho volební reforma (1896) byla polovičatým krokem na cestě demokratizace. Další z vrcholů hnutí za zavedení všeobecného volebního práva následoval v letech 1905 až 1906 v souvislosti s revolucí v Rusku. Krvavé střety demonstrantů s četnictvem a vojskem v listopadu a prosinci 1905 uvolnily cestu demokracii. Vláda a císař si od posílení internacionální sociální demokracie ovšem slibovali i oslabení nacionalismu středních vrstev. Tento předpoklad však nenastal, naopak se pozvolna začala nacionalizovat a rozpadat celorakouská sociální demokracie.

Ke snížení daňového censu o polovinu, tj. na pět zlatých došlo na základě tzv. Lex Zeithammer—Lienbacher. Antonín O. Zeithammer patřil mezi staročechy, soudce Georg Lienbacher (1822–1896) byl katolický konservativec ze Salcburska. V roce 1896 byl census opět snížen, a to na čtyři zlaté.

Zavedení přímé volby říšských poslanců voliči bylo ranou české pasivní opozici spočívající nejen v bojkotu zasedání parlamentu, ale často přímo v zabránění zemskému sněmu delegáty do říšské rady vůbec vybrat. Rendlík (na nohách pro otevřené ohniště) na hlavě českého lva je symbolickým zpodobněním hlouposti. Šklebící se postava tlačící zezadu vozík s peticí představuje Františka Palackého.

František Josef I. se zasedání poslanecké sněmovny nikdy nezúčastnil. Dával tak najevo, jakou váhu jí přikládá. Novostavbu říšské rady si alespoň 7. ledna 1884 prohlédl; ten den ovšem parlament nezasedal. Jedno z prvních setkání každé nově zvolené sněmovny se ovšem nekonalo v budově parlamentu, nýbrž v Hofburgu: když nešel císař za poslanci, museli tito za ním. Císař zde přečetl trůnní řeč, která byla programem vlády pro následující šestiletí. Poslanci na císařovu řeč odpovídali adresou, jejíž přijetí bylo výrazem zformování sněmovní většiny.

Jedná se o ústřední vstupní síň s bohatou mramorovou výzdobou. Síň oddělovala poslaneckou a panskou sněmovnu a současně sloužila jako prostor k symbolickému setkávání členů obou sněmoven. Využívala se též k reprezentativním účelům, recepcím apod.

Tento poradní orgán sehrál větší roli jen v roce 1860, kdy byl v březnu rozšířen do podoby tzv. rozmnožené říšské rady. Jejím úkolem bylo předložit návrhy na reformu říše, která se po létech neoabsolutismu (1849/51–1860) ocitla v krizi. Nebyla však parlamentem, byť od července 1860 mohla schvalovat zavádění nových daní a státních půjček. Jejím členem nebyl jediný občanský Čech, z českých zemí zde zasedal např. Jindřich J. Clam-Martinic (zcela vlevo) nebo slezský liberál Franz Hein (zcela vpravo). Vydáním ústavy se zrušila poradní říšská rada z roku 1849, resp. její rozmnožená obdoba.

Na výzdobě budovy se podíleli přední výtvarní umělci z celé říše. Část výzdoby byla nenávratně zničena vybombardováním jižního křídla (někdejší panské sněmovny) v roce 1945. Po renovaci se v této části usadily obě komory dnešního rakouského parlamentu.

Aktuální stav historické sněmovny, kterou dnešní rakouský parlament využívá při výjimečných okolnostech ke společným zasedáním svých dvou komor. Patrná je bohatá výzdoba sálu, stejně jako prosklený strop pouštící do sálu denní světlo.

Dobová pohlednice směrem k prezidiu sněmovny, dobře patrné jsou zejména místa ministrů a před nimi stůl určený sněmovním stenografům.

Dobová fotografie s pohledem na prezidium sněmovny i galerie pro návštěvníky a žurnalisty po jejím obvodu.

Průčelí novostavby říšské rady v helénském stylu—v popředí fontána se sochou bohyně moudrosti Pallas Athény. Jednalo se o symbolické vyjádření “moudrosti zástupců lidu”. Ten si o ní ovšem nejednou myslel pravý opak…

Ručně kreslené pohlednice byly na přelomu století běžným „turistickým artiklem“. Jejich výrobou se ve Vídni v této době živil i mladý Adolf Hitler.

Veřejná soutěž na projekt reprezentativní budovy říšské rady (obou sněmoven) byla vládou vyhlášena až v říjnu 1864. Zakázku ve velké konkurenci získal architekt Theophil Hansen (1813–1891). Vlastní stavba na tzv. Franzensringu, nedaleko od provizorního sídla na Schottenringu, byla zahájena až v září 1874 a trvala bezmála deset let!

ÖNB

Plán budovy poslanecké sněmovny na Schottenringu

Pohled směrem k prezidiu sněmovny, uprostřed křesel ministrů sedí Adolf Auersperg, ministerský předseda 1871–1879.

Wien Museum, Inventarnummer HMW 66996

V řadě odborných textů se mylně uvádí, že architektem budovy byl známý Ferdinand Fellner (1847–1916). Jedná se o omyl vzniklý záměnou jeho osoby s majitelem vídeňské tesařské firmy Jacoba Fellnera, která se podílela na realizaci Zettlova návrhu stavby.

Jednalo se o provizorní, svému účelu nevyhovující dřevěný objekt narychlo postavený během šesti týdnů. Stál na místě zbořených hradeb v blízkosti někdejší Skotské brány. Architektem byl z Poděbradska pocházející Ludwig Zettl (1821–1891). Stavební boom probíhající na místě někdejších barokních fortifikací dobře dokumentují dobové snímky.

Dnes již neexistující budova stála zhruba na rohu Ringstrasse (část Schottenring), resp. tehdy teprve vznikající souběžné Maria-Theresien-Strasse a Währingerstrasse č. 2–6; na dohled novostaveb Votivního kostela (Votivkirche) a univerzity.

Pro oktrojovanou podobu nazývaná s despektem jako “únorový patent”. Její podstatné části byly později převzaty do prosincové ústavy (1867).

Státní ministr 1860–1865, označovaný Němci za “otce ústavy”.

Wien Museum, Inventarnummer W 7716