Franciszek Smolka (1810–1899)

Smolka působil již v době předbřeznové jako advokát a angažoval se v polském národním hnutí. V roce 1845 byl dokonce odsouzen k trestu smrti, ale nakonec byl omilostněn. V červenci 1848 se stal zástupcem Haliče na říšském sněmu a v říjnu 1848 dokonce jeho prezidentem. Stál tak v jeho čele v kritickém období říjnové revoluce ve Vídni. V čele sněmu stál i v březnu 1849, kdy se odmítl podřídit tlaku na jeho rozpuštění. Do politiky se vrátil znovu od 60. let 19. století a patřil k nejvýraznějším postavám předlitavského parlamentarismu 60. až 80. let 19. století.