Moravský zemský sněm
(6. 4. 1867 — 21. 5. 1870 )

Vypjaté a dramatické volby z konce října 1867, do jejichž průběhu ve prospěch německých kandidátů zasahovaly úřady, přinesly výrazné vítězství „německé“ levice. Také novým hejtmanem se stal ústavák hrabě Emanuel Dubský (obr. U). Poražení federalisté získali spolu s konzervativními velkostatkáři pouze 41 hlasů a utrpěli drtivou porážku také ve sněmovních volbách moravských delegátů do říšské rady. V důsledku těchto událostí se poslanci sněmovní pravice uchýlili k politice pasivní rezistence, a to jak v říšském, tak zemském parlamentu. Ve svém státoprávním osvědčení ze srpna 1868 vyjádřili čeští poslanci z Moravy spolu s konzervativními zástupci moravských velkostatkářů solidaritu se svými soukmenovci z Českého království a svůj návrat na parlamentní půdu podmínili uznáním českého „historického práva sebeurčení v záležitostech státních a státoprávních“. Němečtí liberálové zareagovali vydáním vlastního osvědčení, v němž zdůraznili historickou i právní nezávislost Moravy na Čechách a zpochybnili existenci jakýchkoliv společných „českých zemí“. Nepřítomnosti pravicových odpůrců také využili k prosazení nových změn ve volebním řádu, který do budoucna zvýhodňoval německé kandidáty. V květnu 1870 císařský patent sněm předčasně rozpustil s cílem vyjít vstříc federalistické straně bojkotující sněmovní jednání. Sněmovní období trvalo od 6. dubna 1867 do 21. května 1870.