Volební období 1929 až 1935 bylo třetím volebním obdobím poslanecké sněmovny Národního shromáždění Republiky československé. Třetí volby do poslanecké sněmovny se uskutečnily 27. října 1929. Novinkou oproti volbám 1920 a 1925 bylo omezení volebního práva. Na základě zákona z roku 1927 bylo odebráno příslušníkům armády a četnictva, aby nedocházelo k agitaci v ozbrojených sborech. Vítězem voleb se stala agrární Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu, která získala 15 % všech hlasů. Za ní následovala Československá sociálně demokratická strana dělnická, jíž připadlo 13 % všech hlasů. Třetí se stala Československá strana národně sociální s 10,4 %.
První schůze sněmovny se konala 12. prosince 1929, poslední měla pořadové číslo 373 a proběhla 12. dubna 1935. Při první schůzi bylo provizorně, při jedenácté schůzi 24. ledna 1930 definitivně zvoleno vedení sněmovny. V jeho čele stanul agrárník Jan Malypetr, jejž 3. listopadu 1932 nahradil jeho stranický kolega František Staněk. Šesti místopředsedy se stali Josef Stivín z Československé sociálně demokratické strany dělnické, Emil Špatný z České strany národně sociální, Alois Roudnický z Československé strany lidové, František Lukavský z Československé národní demokracie, Siegfried Taub z Německé sociálně demokratické strany dělnické v ČSR a Wolfgang Zierhut z Německého svazu zemědělců. V poslanecké sněmovně působilo dále deset zapisovatelů a osm pořadatelů. Poslanci působili celkem v 18 výborech.
Nejvýznamnějším schváleným zákonem tohoto volebního období byl tzv. zmocňovací zákon. Poslanecká sněmovna jej po bouřlivém jednání přijala 8. června 1933. Zmocňovací zákon reagoval na hospodářskou krizi a propůjčoval vládě bezprecedentní kompetence. Platnost zákona byla stanovena do 15. listopadu 1933, následně však byla prodlužována. Zákon tudíž zůstal v platnosti až do 30. června 1937. Konala se rovněž volba prezidenta republiky. Společné zasedání poslanecké sněmovny a senátu se za tímto účelem poprvé uskutečnilo ve Vladislavském sále Pražského hradu, a to 24. května 1934. Ze 418 platných hlasů jich 327 získal Tomáš Garrigue Masaryk, který se tak počtvrté stal hlavou státu.
V březnu roku 1935 byly vypsány čtvrté – a poslední – volby do poslanecké sněmovny Národního shromáždění. Za jejich termín byl určen 19. květen 1935. Krátce před tímto termínem, totiž 5. dubna 1935, schválila poslanecká sněmovna ještě změnu řádu volení do poslanecké sněmovny, senátu, zemských a okresních zastupitelstev. Tímto zásahem mělo být pomoženo německým aktivistickým stranám, jimž kvůli strmému vzestupu Sudetoněmecké strany Konrada Henleina hrozilo, že se do poslanecké sněmovny vůbec nedostanou.