Volební období senátu 1929 až 1935 bylo třetím obdobím této dolní komory Národního shromáždění. Volby do senátu se uskutečnily 27. října 1929. Novinkou oproti volbám 1920 a 1925 bylo omezení volebního práva. Na základě zákona z roku 1927 bylo volební právo odebráno příslušníkům armády a četnictva, aby nedocházelo k agitaci v ozbrojených sborech. Vítězem voleb se stala agrární Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu, která získala 15,2 % všech hlasů. Následovala Československá sociálně demokratická strana dělnická (ČSDSD), jíž připadlo 13 % všech hlasů. Třetí nejsilnější stranou byla Československá strana národně sociální (ČSNS) s 10,3 %.
První schůze senátu se konala 12. prosince 1929, poslední s číslem 301 proběhla 11. dubna 1935. Při první schůzi bylo provizorně, při deváté schůzi 24. ledna 1930 definitivně zvoleno předsednictvo senátu. V jeho čele stanul František Soukup z ČSDSD. Šesti místopředsedy se stali agrárník Václav Donát, Václav Klofáč z ČSNS, Mořic Hruban z Československé strany lidové, Karl Heller z Německé sociálně demokratické strany dělnické v ČSR, Emanuel Trčka z Československé živnostensko-obchodnické strany středostavovské (funkce se ze zdravotních důvodů vzdal roku 1932) a Jozef Buday z Hlinkovy slovenské l’udové strany. Ten ale volbu nepřijal a jeho místo bylo postupně obsazeno Josefem Lukschem z Německého svazu zemědělců, Vilémem Votrubou z Československé národní demokracie, Josefem Kahlerem z Německého svazu zemědělců, znovu Vilémem Votrubou a poté opět Josefem Kahlerem. V senátu působilo dále sedm zapisovatelů a pět pořadatelů. Senátoři působili celkem v 15 výborech.
Nejvýznamnějším zákonem tohoto období byl tzv. zmocňovací zákon. Senát jej přijal během své schůze 9. června 1933. Zákon reagoval na hospodářskou krizi a propůjčoval vládě bezprecedentní kompetence. Jeho platnost byla stanovena do 15. listopadu 1933, následně však byla neustále prodlužována. Zákon zůstal v platnosti až do 30. června 1937 a představoval bezprecedentní zásah do principů parlamentní demokracie. Během třetího volebního období se rovněž konala volba prezidenta republiky. Společné zasedání poslanecké sněmovny a senátu se za tímto účelem poprvé uskutečnilo ve Vladislavském sále Pražského hradu, a to 24. května 1934. Ze 418 platných hlasů jich 327 získal Tomáš Garrigue Masaryk.
V březnu 1935 byly vypsány čtvrté – a poslední – volby do senátu Národního shromáždění. Za jejich termín byl určen 19. květen 1935. Krátce před tímto termínem, totiž 11. dubna 1935, schválil senát ještě změnu řádu volení do poslanecké sněmovny, senátu, zemských a okresních zastupitelstev. Tímto zásahem mělo být pomoženo německým aktivistickým stranám, jimž kvůli strmému vzestupu Sudetoněmecké strany Konrada Henleina hrozilo, že se do poslanecké sněmovny a senátu vůbec nedostanou.
