Volební období poslanecké sněmovny mezi lety 1935 a 1939 bylo posledním obdobím dolní komory Národního shromáždění republiky Československé. Čtvrté volby do poslanecké sněmovny se uskutečnily 19. května 1935. Rozvinula se před nimi kampaň, v níž na sebe novými agitačními metodami upozornila Sudetoněmecká strana (SDP). Rozšířené povědomí o mimořádnosti voleb 1935 vedlo k více jak třiadevadesátiprocentní volební účasti. Vítězem se stala SDP s 15,1 %, avšak v důsledku přepočtu volebních mandátů získala nakonec ve sněmovně o jedno křeslo více agrární Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu, která oproti SDP obdržela jen 14,3 % hlasů. Třetí nejsilnější stranou byla Československá sociálně demokratická strana dělnická, jíž připadlo 12,5 % všech hlasů.
První schůze sněmovny se konala 18. června 1935, poslední s pořadovým číslem 159 proběhla 16. prosince 1938. Při první schůzi bylo provizorně, při desáté schůzi 6. listopadu 1935 definitivně zvoleno předsednictvo sněmovny. V jeho čele stanul agrárník Bohumír Bradáč. Ten však již 20. října 1935 zemřel. Na jeho místo proto 6. listopadu 1935 nastoupil stranický kolega Jan Malypetr. Místopředsedy se stali Ivan Markovič z Československé sociálně demokratické strany dělnické, František Langr z Československé strany národně socialistické, Václav Košek z Československé strany lidové, Rudolf Mlčoch z Československé živnostensko-obchodnické strany středostavovské, Siegfried Taub z Německé sociálně demokratické strany dělnické v ČSR a Štefan Onderčo z Autonomistického bloku. Ve sněmovně působilo deset zapisovatelů a osm pořadatelů a poslanci pracovali celkem v 17 výborech.
V tomto volebním období se odehrála pátá volba prezidenta republiky. Funkční období Tomáše G. Masaryka sice mělo končit až v květnu 1941, jeho zdravotní stav byl ale natolik vážný, že 14. prosince 1935 abdikoval. Volba nového prezidenta proběhla na společném zasedání obou komor Národního shromáždění 18. prosince 1935 ve Vladislavském sále pražského Hradu a vítězem se stal Edvard Beneš. Po jeho abdikaci v souvislosti s mnichovskou krizí byl 30. listopadu 1938 zvolen prezidentem Česko-slovenské republiky Emil Hácha.
V kritickém období, jež vyústilo v podepsání Mnichovské dohody 30. září 1938, nevyvíjela sněmovna žádnou aktivitu. Sešla se 12. května, 2. srpna a poté až 17. listopadu 1935. Na svém jednání 14. prosince 1938 přijala ústavní zákon o změně ústavy republiky a o mimořádné moci nařizovací. Tímto zákonem byl prezident zmocněn, aby na návrh vlády vydával dekretem nový text těch částí Ústavní listiny, u kterých to vyžadují „nové poměry“. Zároveň byla na dva roky vláda zmocněna k vydávání nařízení s mocí zákona. O dva dny později bylo jednání sněmovny ukončeno s tím, že další schůze bude svolána písemně. Poslanecká sněmovna se však již nikdy nesešla a po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava ji prezident Emil Hácha 21. března 1939 rozpustil.