Česká národní rada
(9. 6. 1990 — 9. 6. 1992 )

Šesté volební období České národní rady bylo po vzoru Federálního shromáždění také dvouleté. Republikový parlament v tomto období zaznamenal nárůst významu, když se vlády domluvily, že federace bude budována tzv. „zdola“, tedy napřed schválí své ústavy národní rady a teprve poté bude tvořena ústava federální. Parlament se scházel několikrát do měsíce, přičemž schůze, kterých se uskutečnilo 38, trvaly podobně jako ve Federálním shromáždění několik dní. Vítěz voleb Občanské fórum zcela ovládlo sněmovnu, když získalo 124 z 200 mandátů a přes 3,5 milionu hlasů. Přesto do vlády ještě přijalo také Hnutí za samosprávnou demokracii – Společnost pro Moravu a Slezsko, které jako jediné kromě Občasného fóra, dokázalo v některých okresech zvítězit, a Křesťanskou a demokratickou unii. V opozici tak zůstala pouze KSČ. Předsedkyní sněmovny se stala Dagmar Burešová z OF. Volební subjekty se však během dvou let začaly štěpit. K původním čtyřem poslaneckým klubům tak brzy přibyl klub poslanců Křesťanskodemokratické strany, který se vydělil z klubu poslanců KDU. Klub poslanců Komunistické strany Československa se po federalizaci strany přejmenoval na klub poslanců Komunistické strany Čech a Moravy a z něj následně vystoupilo několik poslanců, kteří utvořili poslanecký klub Strany demokratické levice. V rámci Občanského fóra se nejdříve profilovaly takzvané meziparlamentní kluby, tedy uskupení napříč sněmovnami. Takto se scházel Meziparlamentní klub demokratické pravice, Liberální klub občanského fóra a Klub sociálních demokratů občanského fóra. Tato názorová uskupení však byla pouze přechodnou fází k ustavení poslaneckých klubů a fungovala jen několik málo měsíců. Z Občanského fóra pak na půdě České národní rady vznikly kluby poslanců Občanské demokratické strany, Občanské demokratické aliance, Občanského hnutí, Liberálně demokratické strany, poslanecký klub Rómů a klub poslanců nestraníků.